Marcela Čermáková
„Moment vítězství je příliš krátký na to, abychom žili pouze pro něj“.
Narodila jsem se v roce 2000 jako dvojče. S bratrem jsme přišli na svět předčasně. Záhy po porodu se zjistilo, že máme oba poruchu hybnosti vlivem nedostatku kyslíku při porodu a časem nám byla diagnostikována dětská mozková obrna.
V době našeho narození jsme měli ještě starší sestru, která chodila do první třídy. Rodiče s námi jezdili na lékařské prohlídky, rehabilitace a rehabilitační pobyty. Denně s námi cvičili devět hodin Vojtovu metodu. Měli jsme pevný režim. Byla to velmi těžká doba jak pro nás, tak pro celou rodinu.
Já i bráška jsme byli chytří a proto nebylo pochyb, že budeme chodit do klasické základní školy. Zde nastal trochu problém, protože jsem nebyla vyhledávána svými spolužáky. Narazila jsem na překážku v začlenění i ze strany školy. Nesměla jsem se zúčastňovat výletů ani dalších aktivit organizovaných školou z důvodu svého handicapu. Dostala jsem se do situace, že jsem nepatřila mezi zdravé, ale ani mezi děti ze speciálního školství. Kamarádi chyběli a tak jsem hledala, jakou cestou se dát. V té době jsem se seznámila se sportem boccia. Začala trénovat v oddíle v 10ti letech. Hra mě ihned pohltila, rychle jsem se zlepšovala a navíc celá rodina tím získala přátele a kamarády.
Hraji bocciu v kategorii BC3 a maminka mi dělá sportovního asistenta při hře. Na začátku jsem měla vybavení úplně primitivní, hrála jsem s plastovou zahnutou rourou. Postupně přišla první malá rampička vyrobená nadšenci. Výsledky velkého snažení se dostavily a já postupovala každým rokem o jednu ligovou úroveň. Od roku 2018 jsem se aktivně zařadila mezi hráče reprezentace České republiky. Trénuji ve sportovním klubu pravidelně třikrát týdně. Jezdím na závody a soustředění. Absolvuji speciální tréninky s klubovým hráčem Adamem Peškou, s kterým hraji párové disciplíny. Vše skloubit se studiem střední školy dá pořádnou práci.
Sportování je smysluplnou náplní mého života a celé naší rodině otevřelo nové obzory. Získali jsme tím nové kamarády a lidi nadšené pro stejnou věc. Také nám všem to dalo vyšší sebevědomí, že i když je člověk na vozíku, může vynikat ve sportu. Jsem také členkou plaveckého oddílu pro handicapované v Kutné Hoře, který navštěvuji spolu se svým bratrem. Sport naší celé rodině naplnil život a dal mu směr.
Je však někdy těžké skloubit studijní povinnosti a sport. Stále myslím na to, kdy mám trénovat a co vše je nutné zařídit. O to více mě trápí starosti ohledně financování sportovních aktivit. Čím více se zdokonaluji a zlepšuji svou výkonnost a výsledky, tím jsou náklady na účast na závodech vyšší. Je to stresující situace, když nevím zda se podaří finance potřebné na reprezentační akce sehnat. Velmi by mi pomohlo mít kvalitně vedený individuální trénink jednou týdně. Nyní aktuálně potřebuji vylepšit své vybavení. Byla bych velmi ráda za novou rampu na vypouštění, protože stávající v některých směrech nevyhovuje.
Také je nutné obnovovat sadu hracích míčů, jejichž pořizovací cena je celkem vysoká.
Jsem nyní hráčkou první ligy, na třetí až čtvrté pozici v žebříčku ČR. Jsem první svého handicapu a první žena. Umísťuji se spolu s Adamem na nejvyšších příčkách v české soutěži v párech. Na reprezentační akci v roce 2018 jsme spolu získali bronz na Evropském poháru v Poznani a v roce 2019 stříbro v párech na Evropském poháru v Záhřebu.
Nejdůležitější je mít radost z toho, co člověk dělá. Je jasné, že s vyššími výkony nastupuje i povinnost trénovat. Takže, pokud budu ve formě, ráda bych se účastnila mezinárodních soutěží a dobře reprezentovala Českou republiku. Mým dalším cílem je zvládnout maturitu a dále studovat. Mít hezký život. To vše bych nezvládla bez podpory své rodiny, díky své mamince, která je mou sportovní asistentkou, taťkovi, který nám pomáhá při trénování, přispívá radou, vozí nás na závody, funguje jako technická podpora a osobní asistent a vybudoval nám na půdě hřiště, abychom mohli trénovat. Velké díky patří trenérovi klubu, který mě nadchl pro hru a všem ostatním trenérům a pomocníkům na cestě ke sportovním cílům.
Zaujal Vás příběh Marcely?
Co potřebuji nejvíce: Rampa na vypouštění míčků, sada míčků, mechanický vozík a indiv. trénink
