Lenka Kadetová

Jmenuji se Lenka Kadetová. Narodila jsem se v roce 1990 jako druhé z dvojčat s poporodní asfyxií, která měla za následek vznik dětské mozkové obrny . Nebyl to snadný začátek života.

Všichni členové mé rodiny spojili své síly a pomáhali mi jak to bylo možné. Vyrůstala jsem se svými dvěma sourozenci a rodiče mezi námi nedělali žádné rozdíly, takže jsem byla zapojena do chodu rodiny jako všichni ostatní. Můj zdravotní stav hlídali rodiče spolu s dětským neurologem a ortopedem již od prvních dní po narození. Tatínek se mnou cvičil Vojtovu metodu a díky jeho sportovnímu přístupu – nic neodkládat a pravidelně cvičit – mi pomohl k minimalizaci dopadu mého handicapu na celkový zdravotní stav. V podstatě mě zachránil před životem na invalidním vozíku. První seznámení se sportem proběhlo prostřednictvím rodiny, sourozenců a kamarádů, se kterými jsem se formou her naučila ovládat svoje tělo v pohybu a při pohybu (vybíjená, fotbal, první jízda na kole. ….). V rámci rehabilitační léčby jsem od 5 let pravidelně jezdila na léčebné pobyty do Nových lázní v Teplicích. Během těchto pobytů jsem se seznámila se sportovními kroužky vedenými TJ ZP NOLA Teplice. Využila jsem možnost vyzkoušet si různé druhy sportů : atletika, lukostřelba, střelba ze vzduchovky, závěsný kuželník, šachy, cyklistika, stolní tenis, plavání. Postupem času jsem si vybrala ty, které mi jsou mi nejbližší a to jsou atletika, cyklistika a lukostřelba. Tyto 3 disciplíny jsem dělala na reprezentační úrovni a dosáhla největších ocenění. Pravidelně jsem se účastnila Světových a Evropských soutěží nejprve jako juniorka a poté i v kategorii dospělých. V roce 2012 jsem byla účastnicí Letních paralympijských her v Londýně v para cyklistice (tricykl).

V roce 2017 se mi narodila dcera a já se nyní vracím po mateřské přestávce zpět na atletický stadion se zaměřením na sprinterské disciplíny. Ráda bych dosáhla na mety nejvyšší. Cílem mého snažení je zažít znovu ten úžasný sportovní pocit jakým je účast na paralympijských hrách. Snažím se obstát v domácí i světové konkurenci, která vrcholné mety posouvá neustále výše. Mimo atletiky se věnuji lukostřelbě s kladkovým lukem a věřím, že se mi podaří vrátit na svou výkonnostní úroveň. Mám na této cestě velkou podporu nejen ve své rodině, ale zejména ve své tělovýchovné jednotě. Od dětských let mi vedení TJ pomáhá s účastí na závodech, se sportovním vybavením, cestováním apod . V neposlední řadě velmi oceňuji trenérské zázemí a vedení při sportovní přípravě. Naše komunikace probíhá na bázi vzájemné aktivity, což považuji za velmi důležité pro rozvoj každého sportovce. Jestliže sportovec nemá zájem sám, těžko jej může trenér přemlouvat k námaze a dřině, které příprava na soutěže obnáší. Co nás však nejvíce trápí je finanční zázemí pro sportovní aktivity.

Tělovýchovné jednoty zastřešující sportovce s postižením se potýkají s nedostatkem finančních prostředků pro naplnění potřeb všech jednotlivců. Jedná se nejen o materiální vybavení, asistenty či trenéry ale zejména o samotnou možnost účastnit se závodů jak na domácí půdě tak zejména v zahraničí. Stalo se pro mě nezbytnou nutností věnovat se zajištění finančních prostředků pro reprezentaci TJ potažmo České republiky.

Mnohem lépe se sportovci připravuje na závody, když má jistotu, že se jich zúčastní.

Mým životním mottem je : Nikdy ze nevzdávej. Když něco nejde, tak zaber a ono to půjde.

A tím mám na mysli všechny směry života.